Když zvítězí výnosy nad selským rozumem
Pšenici špaldu zná lidstvo již téměř deset tisíc let. Ve starověku byla přirozenou potravinou, základní obilovinou pro většinu obyvatel planety Země. Tehdy ovšem nebyla Země natolik přelidněná a obdělávané úrodné plochy stačily uživit většinu národů, ze špaldových zrn a následně špaldové mouky se pekl chléb a placky mezi Kelty, germánskými kmeny a ve starověkém Egyptě. Namísto regulace porodnosti a patřičné osvěty, zvláště v rozvojových zemích, která by přispěla k lepším podmínkám nejen tam, ale i jinde ve světě (a dnes by zčásti řešila i problémy s migranty), se přistoupilo k šlechtění odrůd s vyššími výnosy. To znamenalo pro pěstitele i vyšší zisky a vidina osobního profitu a ziskuchtivost vytlačily špaldu na okraj pozornosti a namísto ní se začala pěstovat ve velkém stylu odrůda, která dnes v potravinářském průmyslu neustále drží primariát.
Z vyšlechtěné pšenice se navíc mechanickým zásahem strhávala povrchová slupka a ze zbylého endospermu se mlela bílá mouka. Vysoký obsah lepku a málo vlákniny se hodil i pekařům a stačí se kolem sebe rozhlédnout v supermarketu a zjistíte, že bílé pečivo a chléb je tu stále v převaze, ačkoli je nezdravý, a jednou z příčin mnoha zdravotních problémů (cukrovky, osteoporózy, srdečních, nervových a trávicích chorob, mimo jiné i rakoviny.)
Návrat špaldové mouky
Špaldová mouka sice obsahuje lepek, ale lidem zdravým, kteří netrpí jeho nesnášenlivostí, neuškodí. Jde totiž o rozemleté celé zrno, které obsahuje mnoho živin a dostatek vlákniny k tomu, aby se lepek nemohl usazovat na střevních stěnách a způsobovat tu zánětlivé procesy. Celozrnné výrobky ze špaldy a z žitné mouky byste si měli dopřávat častěji a nahradit jimi bílé pečivo, které je na živiny velmi chudé a naopak o ně vaše tělo okrádá v průběhu metabolických procesů trávení potravy.