Každý rodič se velmi těší, až spatří první krůčky svého děťátka, jedná se o velký zlomový okamžik v životě malého dítěte směrem k jeho samostatnosti.
Sporným momentem tohoto je však zásah rodičů do schopností dítěte. Někteří nevydrží a dítku pomáhají na nohy, případně je vodí za ruce, je to vhodné?
Nejlepší pomoc je žádná pomoc
Odborníci tvrdí, že nejvíce dítěti pomůžeme, když mu nebudeme pomáhat. Jedná se o starou známou pravdu, a tak bychom se jí měli držet nejen u začínající chůze dětí, ale všech jejich vývojových změn.
Tím, že dítěti pomáháme stát na nohou, vodíme ho za ruce, nebo ho neustále přidržujeme, narušujeme jeho přirozený vývoj. Jeho tělo a mysl jsou v určité vývojové fázi, a dokud nejsou připraveny na posun, tak jej neučiní. Když dítě budeme uměle zvykat na chůzi nebo stání, tak se je samozřejmě naučí dříve. Ne však správně.
Páteř, která není dostatečně vyvinuta a posílena bude naším zásahem neúměrně zatěžována, také vodění dítěte za ruce, které má nepřirozeně nad hlavou, není vhodné. Jednak je to velmi nepřirozené, narušujeme tím správný postoj a také techniku samotné chůze. Zkusme si sami vytáhnout ruce nad hlavu a přitom se pohodlně pohybovat. Opravdu nic příjemného to není.
Dítě kromě těchto špatných návyků získá pocit bezpečí, který mu tím uměle tvoříme.
I pád je občas nutný
Určitě není příjemné vidět, jak dítě padá, ale neustále jej podepírat a jistit také není to pravé ořechové. Děti musí mít pro naučení nových dovedností i negativní zkušenost, měly by tedy znát své opravdové limity a možnosti. Tím, že je budeme nejen obrazně, ale také skutečně vodit za ručičku, jim nedáme okusit realitu.
Chůze je velmi důležitým vývojovým milníkem, každé dítě je jiné, a proto k ní dospěje v jinou dobu. Nejedná se o závod o medaile. Pokud se dítě zdravě vyvíjí, pak není nejmenší důvod obávat se, že nezačne chodit. Nechme ho tedy svobodně rozvíjet své dovednosti a poznávat svět, skutečně to stojí za tu trpělivost.
První krůčky – je vhodné k nim dopomáhat?
